Hia ^^
Samozřejmě, že název článku platí už odjakživa...Něco pěkného si žádá nějakou katastrofu. Ano, většinou je to tak, že převažuje to horší. Proč ne, že ? Já jsem si na to jako pesimistický realista už zvykla. Dobře, nebudu mluvit o konkrétní věci. Jen vám povím tu menší kompenzovanou maličkost . Ehm...Samozřejmě, že se mi opět rozbilo takový to držátko na klávesnici pod stolem. Vyrvalo se to ze stolu a ta klávesnice mi sletěla na nohu. Haha, bolí to. Takže teď mám tu -zpičenou- klávesnici na klíně, protože na stole je to ještě horší =/ :D Ale dneska bych měla jet s matkou do Olympie, to je ta maličkost, která mi to kompenzuje. O té hlavní věci raději mluvit nebudu . . .
Tak, jak se to má doopravdy ? Vzpomínám, trpím. Minulost mi brání užívat si přítomnosti a pozitivně myslet na budoucnost. Tohle se mi honí hlavou. Strašně mi chybí doba tak před rokem. Druhé pololetí osmé třídy♥ Nezapomenutelné, ty problémy, starosti, kvůli kterým mi teď s úsměvem na tváři teče slza. Ty (teď si dovoluji říct) bezstarostné časy. Trhá mi to srdce. Kde to všechno je ? KAŽDÝ z nás se tolik změnil, že to snad ani není možné. Chci vstávat s postele s pocitem lepších zítřků. Kde tedy jsou ? . . . Lepší časy ??? . . .
Potřebuji psychologa ? Či dokonce psychiatra ??? Potřebuji klid. Žiji ve stresu, napětí, chaosu, strachu...Malé okamžiky štěstí a radosti mi nic nevynahradí. Myslete si o mě co chcete. Má duše čistá není. Bye bye >_<



My love 

mám ten new blog, a tebe jsem si vzala sebou, tak si mě přepiš, ju? :]